Co je to protokol?

Představ si internet jako obrovské město s mnoha různými podniky. Každý z nich představuje počítač nebo jiné zařízení připojené do sítě internet. Aby si podniky a organizace (tedy počítače a servery) mohly navzájem vyměňovat balíčky s informacemi, potřebují se shodnout na stejném jazyku, kterým budou hovořit a společných pravidlech komunikace. Tento „jazyk“ a „pravidla“ pro výměnu informací na internetu nazýváme internetový protokol.

Trochu to připomíná třeba královskou etiketu. Pokud budeš mít audienci u krále, nejprve tě seznámí s pravidly chování, oslovováním, klanění se, podávání ruky, stolování, zkrátka se vším co budeš potřebovat, abys neudělal před králem ostudu. Dále ti pak řeknou jakými jazyky král mluví a které smíš použít.

Internetový protokol slouží k tomu, aby umožnil různým počítačům a zařízením komunikovat mezi sebou. Bez ohledu na to, jaký mají operační systém nebo jak jsou fyzicky daleko.

Díky protokolům můžeme posílat e-maily, prohlížet webové stránky, stahovat soubory a mnoho dalších věcí.

10 + 5 protokolů na internetu

Na internetu i v jiných sítích se lze setkat s mnoha různými protokoly. Některé jsou známnější a jiné méně. To ale neznamená, že ty méně známé jsou i méně důležité. Mnohdy je to naopak.

Uveďme si seznam 10 nejznámějších protokolů, včetně čísla jejich portu a krátkého popisu:

1. HTTP (Hypertext Transfer Protocol) – port 80
– Používá se pro přenos webových stránek na internetu.

2. HTTPS (HTTP Secure) – port 443
– Bezpečná verze HTTP, používá šifrování pro zabezpečení přenášených dat.

3. FTP (File Transfer Protocol) – porty 20 a 21
– Umožňuje přenos souborů mezi počítači na internetu.

4. SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) – port 25
– Používá se pro odesílání e-mailových zpráv.

5. POP3 (Post Office Protocol 3) – port 110
– Slouží k vyjímání e-mailových zpráv ze serveru.

6. IMAP (Internet Message Access Protocol) – port 143
– Umožňuje přístup k e-mailovým zprávám na serveru bez jejich stahování.

7. DNS (Domain Name System) – port 53
– Překládá lidsky čitelné doménové názvy (např. google.com) na IP adresy počítačů.

8. SSH (Secure Shell) – port 22
– Umožňuje bezpečný vzdálený přístup k počítači nebo serveru.

9. Telnet – port 23
– Umožňuje vzdálený přístup k počítačům, ale bez zabezpečení.

10. DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) – port 67 (server) a 68 (klient)
– Automaticky přiřazuje IP adresy zařízením připojeným k síti.


A teď ty méně známé, ale neméně důležité protokoly:

11. SNMP (Simple Network Management Protocol) – port 161
– Umožňuje správu síťových zařízení jako jsou směrovače, přepínače nebo servery, tím, že shromažďuje a organizuje informace o těchto zařízeních a může upravit jejich nastavení na dálku.

12. DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) – port 647
– Síťový protokol, který umožňuje serverům automaticky přidělovat IP adresy a další konfigurační informace klientům na počítačové síti.

13. SIP (Session Initiation Protocol) – port 5060
– Používá se pro zahajování, úpravy a ukončování interaktivních uživatelských sezení, která zahrnují videokonference, hlasové hovory přes internet (VoIP) a další multimediální komunikaci.

14. RDP (Remote Desktop Protocol) – port 3389
– Umožňuje vzdálený přístup k ploše počítače, což usnadňuje správu systémů a poskytování podpory na dálku.

15. RTP (Real-time Transport Protocol) – často používá dynamické porty (rozsah různých čísel portů)
– Slouží k doručování audio a video dat v reálném čase, například při internetovém streamování nebo v aplikacích pro videokonference.


Každý z těchto protokolů má svou specifickou úlohu a pomáhá internetu fungovat hladce tím, že definuje, jak se mají data posílat a přijímat.

Co je to port?

Shrnutí